Určitě vidíte v různých článcích, kde se pojednává, jak vysoké hladiny jsou pro naše zdraví špatné.

Ano i ne….

KORTIZOL patří mezi hlavní stresový hormon a je nezbytnou součástí toho, jak vaše tělo funguje. Je produkován ve dřeni nadledvin. Jde o glukokortikoidní steroidní hormon, kdy jeho nejvyšší hladiny bývají ráno okolo 7 hodiny a nejnižší naopak v noci. Nadledviny na základě signálu z hypofýzy a hypotalamu začnou vylučovat kortizol. Nazývá se to také HPA osa (hypotalamus-hypofýza-nadledviny). 

Nadledviny jsou párovým orgánem o velikosti vlašského ořechu. Produkuje se v nich více než 50 základních hormonů. Tyto hormony jsou zásadní pro naše zdraví a vitalitu. Ale pokud jsme přetížení, tak naopak pumpují stresové hormony. 

Nadledviny v našem životě mají klíčovou roli. Jedny z mnoha hormonů, které produkují jsou: 

– adrenalin, 

– noradrenalin, 

– aldosteron, 

– estrogen, 

– testosteron

– kortizol.

Naši předkové se velmi často potýkaly v ohrožení života a v těchto situacích potřebovali dostatek energie, zbystřené smysly a vydat ze sebe ten největší výkon, aby si zachránili svůj holý život. 

Takže reakce kortizolu je tedy způsob jak zvýšit schopnost abychom přežili během nebezpečných situacích. Mozek totiž vnímá STRES jako bezprostřední ohrožení a dává signál nadledvinám, aby začaly vylučovat kortizol.

Odborněji 🙂

Část mozku zvaná hypotalamus snímá podmínky prostředí a poté teprve vysílá signál ve formě chemických látek do hypofýzy. Hypofýza přijímá signály z hypotalamu (hormon uvolňující kortikotropin) a vysílá své vlastní chemické signály do kůry nadledvin prostřednictvím hormonu zvaného adrenokortikotropní hormon (ACTH), aby vytvořila vhodné reakce na podněty prostředí. Děje se to z  důvodu, když máme vetší  fyzický nebo emoční stres, při nemocích a infekcích nebo když máme málo spánku.  Navíc pokud se tělo nachází ve stresu, tak se automaticky zvyšuje tonus sympatiku. Jedná se o součást našeho nervového systému, která nás přivádí do režimu „bojuj nebo uteč“. Jde  o přirozený způsob, jak naše tělo bezprostředně ochránit.  

Útěk  nebo akce, kterou provedeme, abychom si zachránili život je pro naše tělo velmi přínosná. Ale dnes žijeme v tak hektické době a  množství stresorů je stále víc a víc, kdy většina z nich je především odvozena od našeho negativního myšlení. Tyto opakující cykly stresu nebo negativních myšlenek, které v nás probíhají po celé dny nebo měsíce či roky mohou napáchat více škody než užitku. 

Náš sympatikus (je akční systém, připravuje organismus k aktivitě) je tedy v dominanci a nejsme schopni relaxovat. Naopak když relaxujeme, bavíme se, smějeme se, meditujeme, tak stimulujeme tonus parasympatiku (je aktivován zejména v době odpočinku nebo klidu po jídle). Tato část (parasympatická část) má pro naše tělo hojivé účinky. Je proto velmi důležité mít správnou rovnováhu mezi našimi sympatickými a parasympatickými systémy. Přece chceme, aby oba fungovali správně. A když se dostaneme do stavu opravdového ohrožení, tak přece nebudeme nečinně stát a nenecháme se zabít. 🙂

Pokud se naše tělo adaptuje na dlouhodobý stres, vyčerpáváme svoje nadledviny a tělo potom „krade“ pregnenolon z cholesterolu, aby vytvořilo více kortizolu. Pregnenolon pomáhá vytvářet pohlavní hormony, jako je progesteron a testosteron. Pokud dojde ke „krádeži“ pregnenolonu, v důsledku, že naše nadledviny už jsou hodně vyčerpané, tak to vede k hormonálním dysbalancím jako je PMS, neplodnost, andropauza (mužská menopauza), PCOS… 

Poslední kapkou je vyčerpání. Jde o stav, kdy nadledviny jsou tak vyčerpané, že nejsou schopny se přizpůsobit stresu a všechny potřebné kofaktory k produkci kortizolu jsou vyčerpány a hladiny kortizolu úplně klesají. Už se „krádež“ pregnenolonu nekoná, jednoduše se zastaví a tělo není schopné produkovat energií. Dochází k rychlému stárnutí, rozpad ochranných bariér (jako je kůže, střevní bariéra, hematoencefalická bariéra (bariéra, která odděluje vnitřní prostředí mozku od cévního systému v těle a umožňuje jen omezený transport látek mezi mozkovou tkání a krví). 

Dysfunkce HPA osy neboli také únava nadledvin může být i u lidí charakterizovaná i tak, že hladina kortizolu je nízká. Tito lidé mají tendence se cítit velmi unavení a nejsou schopni zvládat každodenní stresy života. Přibývají na váze, mají hormonální dysfunkce, úzkosti, nespavost a deprese. Dochází k tomu, když kortizol je dlouhý čas ve vysokých hladinách, tzn. že jsme naše tělo vystavovali dlouhý čas velkému stresu a naše adrenální (nadledvinové) funkce vypovídají službu, takže logicky kortizol začne klesat dolů a dolů. Tento stav může být vyvolán i Addisonovu chorobou. Jde o autoimunitní onemocnění, kdy náš imunitní systém začne napadat nadledviny a brání jejich správné funkci. 

Vyčerpání nadledvin může být v důsledku:

– Fyzického a emocionálního vypětí,

– díky chemickým dysruptorům, 

– častým infekcím,

– syndromem propustného střeva, 

nedostatkem živin nebo alergiemi. 

Receptory kortizolu, které si představte jako malé vysílače, které chytají signál z vnějšího a vnitřního prostředí, jsou rozptýleny po celém našem těle a nacházejí se téměř v každé buňce a slouží k různým základním funkcím:

– Pomáhají nás udržet bdělé,

– působí jako prevence mozkové mlhy nebo únavy,

– napomáhají nám udržet náš metabolismus správně v chodu,

– vyrovnávají hladiny cukru v krvi, protože umožňují buňkám přijímat a využívat glukózu jako energií,

– podporují snížení zánětu a napomáhají nám k hojení,

– přispívají ke kontrole krevního tlaku, 

– pomáhají nám při vývoji plodu během těhotenství. 

Mezi hlavní příznaky vyčerpaných nadledvin patří:

– Zrychlené stárnutí,

– obrovská únava,

– horší regenerace po nemoci nebo úrazu,

– problémy se spánkem (lehké spaní, problém s usínáním, buzení se během noci..,

– hormonální nerovnováha,

– rychlé stárnutí, brzké nastoupení menopauzy a andropauzy,

– vznik inzulínové rezistence,

– poruchy štítné žlázy, 

– zvýšení zánětu v těle…