Hormony a neurotransmitery
Biochemická podstata řízení organismu.
V předchozích modulech jsme se věnovali duchovní a také hmotné podstatě zdraví a nemoci. Dnes se podíváme na zoubek části biochemické, ve které vám odhalíme taje hormonální rovnováhy.
Povíme si, co jsou to hormony. Chemické látky, které řídí prakticky všechny pochody v našem organismu. A také se podíváme na tzv. neurotransmitery. Vlastně takové hormony nervové soustavy, které stojí za tím, jak na fyzické procesy v našem těle reaguje naše psychika.
Hormonální rovnováha a práce s ní patří mezi naše oblíbená témata. Je to právě hormonální nerovnováha, která stojí za celou řadou gynekologických obtíží, což je logické. Ale nejen to. Hormony ovlivňují spánek, psychickou pohodu, trávení a tvorbu energie, ale také například laktaci, když kojíme novorozené miminko. Hormony řídí tvorbu krve a hydrataci, pomáhají nám pracovat se stresem a adaptovat se na nové podmínky našeho prostředí. Hormonální nerovnováha často spojí za spuštěním autoimunitního onemocnění.
Zkrátka a dobře, hormony jsou pro nás životně důležité.
Pochopení hormonální soustavy a mechanismu, jak hormony a neurotransmitery působí, je klíčové pro to, abychom pochopili vznik onemocnění. A proto vás dnes do tajů hormonální soustavy uvedeme.
Může hormonální problém spustit autoimunitní onemocnění?
Jednou nám nejmenovaná paní napsala, že objev příčiny autoimunitního onemocnění by bylo na Nobelovu cenu. A jak je to možné, že tedy ještě žádnou nemáme?
Je to úsměvné, ale odpověď zní: „protože jsme nic zásadního neobjevily“. Čerpáme z poznatků, které jsou známé již mnoho let. Například doktor Fasano, o kterém jsme mluvili na začátku kurzu, za objev zonulinu získal pěknou řádku prestižních cen. A stejně jako ostatní vědci opakovaně říká, že je vznik autoimunitního onemocnění multifaktoriální. To znamená, že je spouští celá řada různých faktorů a u každého z nás jejich kombinace bude vypadat trochu jinak.
Každý z těchto faktorů je detailně zkoumán a v lékařských časopisech existuje hromada studií, které o nich podrobně mluví.
Hormonální nerovnováha a roztroušená skleróza
Když mi byla diagnostikována roztroušená skleróza, začala jsem hledat svou cestu za uzdravením. Během toho jsem narazila na lékaře, který mi už po prvních minutách našeho sezení s jistotou řekl, že nemám onemocnění nervové soustavy, ale obrovský hormonální problém. A na ten jsme v průběhu dalších let cílili v léčbě.
Když se zpětně ohlížím, jasně vidím, jak velká pravda se skrývala za tímto tvrzením. Mé potíže začaly už v náročném dětství, kdy jsem se musela vypořádat s notnou dávkou stresu. Když jsem potom začala menstruovat, krvácení provázely ukrutné bolesti. V 15 letech jsem pro bolesti dokonce byla hospitalizována.
Následně mi začaly některé cykly vynechávat a připojila se také snížená funkce štítné žlázy, deprese a spánkové potíže. A aby toho nebylo málo, byla mi diagnostikována roztroušená skleróza. Začala jsem se léčit a neurologické problémy ustupovaly. Ty hormonální však přetrvávaly a kulminovaly. Na děloze se objevil myom, který dosáhl neuvěřitelných 10 cm. Každá menstruace byla očistec.
Trvalo mi 5 let, než jsem se uzdravila. Neurologické onemocnění bylo pouze vyvrcholením obrovského a mnohaletého hormonálního problému.
Hormonální soustava
Hormony jsou produkovány endokrinními žlázami, které jsou rozmístěné po celém těle a působí v různých orgánových systémech najednou. Když mluvíme o hormonech, spousta lidí si představí ty pohlavní, tedy progesteron, estrogen a případně ještě testosteron. To je ale jen zlomek naší hormonální výbavy.
Mezi hormony patří také melatonin, thyroxin (ze štítné žlázy), kortizol (hormon stresu z nadledvin), inzulin a mnoho dalších.
Pojďme si teď přiblížit, jakým způsobem hormony v našem organismu pracují.
Centrum, které řídí produkci hormonů, je lokalizováno v lidském mozku, konkrétně v hypotalamu. Z hypotalamu vybíhá struktura známá jako podvěsek mozkový, který se latinsky jmenuje hypofýza. Podvěsek má 3 části – adenohypofýzu, neurohypofýzu a epifýzu.
Všechny tyto struktury produkují množství hormonů, které ovlivňují chod organismu.
Některé hormony produkované hypofýzou jsou uvolňovány do krevního řečiště a míří přímo k cílovým orgánům, kde plní svou funkci. Příkladem je například prolaktin, který ženě po porodu umožňuje vytvářet mléko v prsu.
Hormonální osy a nervová soustava… nebo meridiány, jak praví čínská medicína? 🙂
Většina hormonů produkovaných hypofýzou se však nazývají tropiny. Tropiny míří z hypofýzy k jiné žláze, která následně uvolňuje další hormon. Známým příkladem této kaskády je tzv. HPA osa, která propojuje hypotalamus (mozek), pituitary gland (hypofýza) a adrenals (nadledviny).
Mozek dá přes nervové dráhy pokyn hypofýze, aby uvolnila ACTH (adrenokortikotropní hormon). ACTH pak putuje krví do bederní oblasti trupu. Tam řekne nadledvinám, že tu máme nějaký stres a že budeme potřebovat kortizol.
V této kaskádě také existuje mechanismus tzv. zpětné vazby. Mozek vidí, že už je v těle dost hormonu (např. kortizolu) a že už další nechceme.
Hormony nemluví s cílovými orgány a žlázami v češtině. Jejich komunikace spočívá v souboru chemických reakcí, jež způsobují požadovanou akci. Reakce na sebe navazují a vzájemně se ovlivňují, stimulují a blokují. Hormony také komunikují s mozkem a nervovou soustavou a jejich působení se prolíná. Asi si dovedete představit, jaké škody napáchá něco, co tyto pochody neustále narušuje.
Hormon a receptor
Každý hormon má specifickou strukturu a váže se na své jedinečné receptory. Můžeme si to představit jako klíč a zámek. Hormon je klíč a receptor je zámek.
Každý orgán, kde hormon plní své funkce, obsahuje ve svých buňkách množství receptorů, na které se tento hormon může navázat. Jakmile dojde k vazbě, „dveře se otevřou“ a spustí se chemické reakce, které vykonají požadovanou akci.
Uvedeme příklad adrenalinu, který každý zná. Když proti vám poběží někdo s nožem, oko tuto informaci předá nervovému systému. Ten to vyřídí mozku. Mozek spustí alarm v hypotalamu, který přes hypofýzu neprodleně kontaktuje nadledviny, aby uvolnily adrenalin.
Adrenalin se z nadledvin dostává do krve a cestuje v ní do celého těla. Adrenalin je navíc obsažen přímo v nervových buňkách, které na stres reagují také a uvolňují jej ze svých zakončení přímo v orgánech.
Adrenalin se naváže na receptory v srdci a zrychlí srdeční frekvenci. Naváže se na receptory ve střevě a zpomalí zažívání. Naváže se na receptory v plicích a zrychlí dýchání… Všechny tyto procesy nám umožní reagovat na nebezpečí útěkem nebo útokem.
A teď celý proces propojíme s metabolismem. Aby tělo mohlo adekvátně reagovat na stresovou situaci, potřebuje k tomu dostatek energie. Ta se nejrychleji získává ze sacharidů. Adrenalin dává signál slinivce břišní, která začne uvolňovat glukagon. Glukagon se váže na své buněčné receptory a postará se o zvýšení hladiny krevního cukru jeho uvolněním ze zásob v játrech a svalech.
Jak vidíte, hormony nejsou samostatné jednotky. Jejich funkce v rámci lidského těla jsou úzce provázané a tvoří spolu dokonalý celek.
Tak a teď do našeho celku vložíme ještě zmiňované pohlavní hormony 🙂
Pohlavní hormony patří do skupiny steroidních hormonů. Chemická struktura progesteronu, estrogenu, testosteronu ale dokonce kortizolu, hormonu stresu, je velice podobná. Avšak jedna změna ve vodíkovém nebo uhlíkovém atomu způsobí rozdíl mezi muži a ženami. Určí, zda bude člověk plodný, nebo ne. Zajistí, že budeme plní energie, nebo nás bude ničit únava…
Hormony jsou jako členové orchestru. Všechny nástroje musí hrát společně, aby bylo dosaženo rovnováhy a harmonie. Stačí málo, aby se symfonie proměnila v nepříjemný hluk.
Když estrogen hraje příliš nahlas, progesteron není slyšet. Pokud je stres a kortizol příliš vysoký, klesá zase progesteron, který je nezbytný mimo jiné k otěhotnění a pravidelné menstruaci. Když je nízký pregnenolon, ze kterého vznikají ostatní steroidní hormony, všechny ostatní pohlavní hormony ztrácejí notu a přestávají hrát.
I nepatrná změna ve struktuře hormonu může kompletně změnit jeho funkci. Tím se oslím můstkem dostávám k antikoncepci. Uměle vytvořené hormony, které antikoncepce obsahuje, nejsou identičtí dvojníci hormonů přirozených. Užívání antikoncepce má své výhody. Zároveň ale vede k rozhození naší hormonální symfonie.
Antikoncepce není jediným lékem, který napodobuje přirozené hormony, čímž mate tělo a způsobuje nerovnováhu. Dalším v pořadí jsou kortikoidy, které jsou hojně předepisované v léčbě autoimunitních onemocnění.
Kortikoidy jsou uměle vytvořené látky podobné kortizolu. Hormonu, který je za normálních okolností produkován nadledvinami v daných intervalech a v závislosti na stresové zátěži organismu. Kortizol je pro nás životně důležitý a v organismu má spoustu různých funkcí.
Léky (kortikoidy) využívají jeho schopnost potlačovat imunitu. Je proto podáván ve vysokých dávkách, bez ohledu na denní dobu či stav organismu. Většině lidem je znám fakt, že stres, tedy vysoký kortizol, vede při dlouhodobé a nadměrné produkci k nejrůznějším zdravotním obtížím. To je samozřejmě pravda. Když navíc kortizol nahradíme umělým kortikoidem, jako je například Prednison, máme zaděláno na velký problém.
Vedlejší účinky kortikoidů jsme na medicíně měli jako samostatnou otázku, která byla součástí státnic. Měla několik A4 stránek. Navíc kortizol a kortikoidy obsazují receptory pro progesteron. Pokud jsou kortikoidy užívány v léčebných dávkách, obsadí tolik receptorů pro progesteron, že velkou měrou potlačí jeho funkci v organismu.
A nenechte se zmást, progesteron mají i muži a jeho produkci potřebují.
Pohlavní hormony, stres a kortikoidy
Katku jsem poznala, když se na mě obrátila s potížemi s histaminovou intolerancí. Ta se projevovala vyrážkou v okolí úst při požití dráždivé potraviny (rajčata). Katka započala proti-histaminovou dietu, která u ní ihned fungovala. Jak už to ale bývá, člověk s poruchami imunity má až 3krát tak velkou šanci, že u něj propukne další choroba.
Katka již téměř 10 let trpěla bolestmi zad, které se stále stupňovaly. Na vině prý byla vyhřezlá ploténka a úzký páteřní kanál, což vedlo ke stlačování míchy. To se pak projevovalo brněním ruky a bolestmi v oblasti krční páteře. Stav dospěl až do bodu, kdy Katka prosila lékaře, aby ji operovali.
Když podstoupila kontrolní magnetickou rezonanci, která měla rozhodnout, zda se zákrok provede či nikoliv, přišla další rána. Kontrastní látka nemilosrdně poukazovala na fakt, že je v míše zánět. Krátce na to, byla Katce diagnostikována roztroušená skleróza.
U mladé bezdětné ženy s tímto nálezem byly jako lék zvoleny kortikoidy. Katka podstoupila jejich nitrožilní aplikaci v obrovských dávkách. To však vůbec nezabralo, proto se lékaři rozhodli, že u ní léčbu zopakují. Léčba opět nezabrala.
Krátce na to, šla Katka na gynekologickou kontrolu, kde lékařka zjistila, že jí během posledních 3 měsíců na děloze vyrostly 2 myomy, každý o velikosti 2 cm.
Jak jsme si říkali, kortizol obsazuje receptory pro hormon progesteron. Následkem toho je tvorba progesteronu utlumena. Nízký progesteron vede k relativně zvýšené hladině „protihormonu“ estrogenu. Vysoký estrogen způsobuje nárůst myomů u geneticky predisponovaných žen. A toto byl případ Katky.
Hormony jsou poslové
Uvedli jsme si příklad, kdy je potřeba dívat se na hormony jako na orchestr hrající symfonii. Teď se ale pojďme podívat na hormony jako jedince.
Každý hormon je posel, jehož úkolem je přinést informaci tam, kde je potřeba. Jedná se o velice náročné téma. Proto nám dovolte inspirovat se u spisovatele Alexandra Dumase a celé to trošku zjednodušit. Hormony budou v našem příběhu vystupovat jako mušketýři, kteří musejí přinést diamanty královně, která bude receptor.
Na své cestě se mušketýři budou potýkat se spoustou překážek, které mohou zmařit jejich úkol:
1. Diamanty nebudou doručeny = hormon se nedostane ke svému receptoru.
Mušketýry mohou na jejich cestě zavraždit kardinálovi vojáci, diamanty se tak nikdy nedostanou ke královně.
Aby hormony dopluly ke svým receptorům, musejí cestou překonat mnohé překážky. Nejprve je nutné přežít náročnou plavbu krví až k cílové buňce. Následně musí projít buněčnou stěnou. Receptory se totiž většinou nachází uvnitř buněk. Změněné podmínky uvnitř těla mohou znemožnit hormonům, aby se k receptoru dostaly.
Příkladem je neplodnost způsobená stresem. Naše tělo si totiž při stresu tvoří spoustu kortizolu, který mu pomáhá stres vyřešit. Je to jeden z mechanismů přežití. A když už nemáme dostatek cholesterolu, ze kterého kortizol vzniká, začneme si stavební kameny na tvorbu kortizolu brát s progesteronu. Z hormonu, který je nezbytný pro udržení těhotenství.
2. Mušketýři doručí diamanty, ale královna není v zámku, aby si je převzala.
Na zámku jsou sluhové, kteří nabídnou, že diamanty převezmou. Mušketýři však dostali jasné instrukce. Diamanty musejí předat pouze královně. Kdyby se totiž dostaly do rukou kardinálovi, mohl by královnu zničit.
Každý hormon má svůj specifický receptor. Ty jsou v různém množství přítomny v buňkách. Množství a strukturu receptorů může ovlivnit genetická predispozice. Mnohem více je však ovlivňují faktory zvenčí. Receptorů může být málo, příliš hodně, nebo může být narušena jejich struktura.
Nádherným příkladem je závislost na opiátech. Buňky na obrovskou stimulaci z venčí reagují tzv. down regulací. Začnou schovávat své receptory, aby je látky z venku nepřehlcovaly. A závislý člověk tak potřebuje čím dál větší dávku, aby dosáhl stejného požitku.
3. Královna je na zámku, ale nemůže převzít diamanty. Je totiž zaneprázdněna rozpravou s ostatními posly.
Mušketýři se sice dostanou do zámku, královnu však sledují jen z dálky.
Některé hormony mohou obsazovat stejné receptory, přestože každý z nich přináší úplně jinou informaci. V takovém případě říkáme, že hormony soutěží, který z nich obsadí receptor.
Toto je opět případ kortizolu (stres) a progesteronu (pohlavní hormon). Jejich biochemická struktura je velice podobná, a proto se mohou vázat na stejný receptor v buňkách kostní tkáně. V případě, že se naváže progesteron, kost se začne dotvářet a opravovat. Pokud ale vyhraje kortizol (zvýšený u chronického stresu), zastaví se činnost kostních buněk, což v čase může vést až k úbytku kostní tkáně a rozvoji osteoporózy.
5. Mušketýrův kůň po cestě za královnou padne únavou.
Aby mohl diamanty včas doručit, potřebuje k tomu pomoc okolí (silného koně).
V případě hormonů je k jejich funkci potřeba množství vitamínů, enzymů, minerálů a dalších kofaktorů. V případě, že tyto živiny nejsou k dispozici, hormon nemá podmínky k tomu, aby se dostal ke svému receptoru.
6. Mušketýr je po cestě za královnou zajat kardinálovými vojáky a nemůže doručit diamanty včas.
Stejně tak může být snížena aktivita hormonu. Železo je prvek, který je nezbytný pro správné fungování lidského organismu. Pokud však člověk trpí onemocněním hemochromatóza, v jeho krvi kolují vysoké dávky železa, které poškozují orgány těla. Nadbytek železa také blokuje množství enzymů, které pomáhají hormonům, aby dopluly do místa, kde jsou potřeba.
Stejně tak dietní chyby a toxiny z prostředí blokují hormony, aby mohly vykonávat svou přirozenou funkci.
7. Mušketýři přivážejí diamanty, ale dělají spoustu hluku. Kardinálovi vojáci je zpozorují a uvězní je. Opačná situace nastává, když přijíždí pouze jeden mušketýr, ale šeptá pod oknem a královna jej neslyší, proto ani neví, že přijel.
Množství hormonů v krvi musí být vyvážené, aby mohly pěkně spolupracovat. Jakmile je jich příliš málo, nebo příliš mnoho, mění se jejich účinek.
Pokud je v těle nadbytek progesteronu, dochází k rozvoji otoků, zvyšování váhy atd. Pokud je ho málo, dochází k rozvoji estrogenové dominance s množstvím nežádoucích účinků.
Estrogen a progesteron mají sice opačný účinek na buňky v těle, v mnoha věcech si však pomáhají. Estrogen je nezbytný při tvorbě progesteronových receptorů. Progesteron zase podporuje estrogen tak, že zajišťuje, aby na něj byly estrogenové receptory citlivější.
Neexistuje 1 pilulka, která "vyléčí" hormonální nerovnováhu
Ufff ty hormony jsou prostě jeden velký abstraktní labyrint. Spletená síť signálů, které úzce pramení z naší genetické podstaty, ale jsou zároveň masivně ovlivňovány vnějším prostředím.
Jsme přesvědčené, že po přečtení dnešního kroku vám je jasné, že léčba hormonální dysbalance není otázkou jednoho prášku. Pokud vám testy ukážou, že máte nízkou/vysokou hladinu jednoho hormonu, není řešením začít jej uměle dodávat zvenčí. Stav se samozřejmě může upravit, a i léky mohou být pomocníky a ulevit od příznaků. Neřeší to ale příčinu nerovnováhy, která se maskováním symptomů samozřejmě stále prohlubuje.
Uměle dodávané hormony nemají obdobnou strukturu jako hormony přirozené. Nerespektují dávky, které odpovídají aktuálním potřebám organismu v průběhu dne. Nebudou dlouhodobě fungovat, pokud budeme neustále narušovat hormonální rovnováhu zvenčí skrze jídlo, stres, toxiny atd.
Hormonální dysbalanci, i bez autoimunitního onemocnění, je nutné řešit celostně, s ohledem na všechny pilíře zdraví (strava, podvýživa, zdraví střeva, toxiny, psychika, infekce a v nepolední řadě hormony jako takové). Hormony totiž nejsou jen progesteron a estrogen. Je to kortizol a adrenalin (stres), inzulin a glukagon (metabolismus cukru), hormony štítné žlázy, prolaktin, oxytocin, serotonin, endorfiny, melatonin a spousta dalších.
A korunu tomu nasadíme, když se ještě krátce podíváme na tzv. neurotransmitry, tedy hormony nervové tkáně.
Nervová tkáň je tvořena sítí nervových buněk. Ty následně vytváří tenké provazce, nervy a nervové dráhy. A protože je nervová buňka malinká, viditelná pouze mikroskopem, potřebujete jich opravdu hodně, abyste vytvořili okem viditelný nerv.
Nervové buňky jsou za sebou poskládané jako kostičky domina. Ale nedotýkají se, ani se nedrží za ruce. Mezi nervovými buňkami jsou vždy malé mezírky, které se nazývají synapse.
Na konci každého neronu (nervová buňky) se hromadí malinké váčky, které obsahují neurotransmitery, o kterých chci v této kapitole mluvit. Když se pak přenáší nervový signál, šíří se membránou buňky od jejího začátku až po její konec. To způsobí vylití neurotransmiterů z váčků do synapse (mezírka mezi dvěma nervovými buňkami).
Vylitý nerotransmiter putuje k sousední buňce a stejně jako každý jiný hormon se váže na receptory, které buňka na svém začátku vystavuje. A tak se nervový signál raketově šíří až ke svalu. Například na noze, kterou chceme vykročit.
To jaký neurotransmiter se uvolní udává, co budeme vykonávat, nebo jak se budeme cítit. A právě emoce a prožitek budou pocity, kterým se dnes chceme věnovat. Protože právě ty často souvisí se vznikem a průběhem autoimunitního, ale také obecně chronického onemocnění těla.
Víte ve kterém orgánu (kromě mozku) se neurotransmitery vyskytují v největší koncentraci?
No přece ve střevě, kterému se přezdívá druhý mozek. Střevo obsahuje více nervových zakončení než mozková tkáň a stejně jako v mozku se v něm nachází neurotransmitery, které ovlivňují naši náladu a také chuť do života. Osa mozek střevo je silné spojení, kdy se oba orgány navzájem ovlivňují.
Jako bývalý pacient s onemocněním střeva moc dobře vím, jak hlubokou depresi může vyvolat aktivní střevní zánět. A mnoho lidí s depresí a psychickými potížemi naopak trpí celou řadou zažívacích problémů, které odráží jejich psychické nastavení.
A protože víme, jak důležitou roli hraje v rozvoji autoimunitního onemocnění střevo a psychika, je třeba porozumět také jejich hormonům, tedy neurotransmiterům.
3 neurotrasmitery, které jsou v hledáčku psychiatrických léků
Možná jste již slyšeli o antidepresivech, které ovlivňují syntézu a funkci serotoninu. Také už jste možná četli o dopaminu, který souvisí s odměnou. Oba tyto neurotransmitery mají v našem organismu četné funkce. Jejich působení se prolíná také s norepinefrinem stojícím za bdělostí, pozorností a notnou dávkou energie. Stefi by vám mohla povídat o výrobě efedrinových čípků, které jsou tak populární mezi lidmi závislými na stimulantech jako je pervitin.
Při vývoji léčiv se cílí právě na tyto 3 neurotransmitery. Dále je na místě přiřadit k nim ještě GABA. Látku, která má zklidňující a relexační účinek. Avšak bez serotoninu ji naše tělo neumí využít.
Nejznámější a nejběžněji předepisovaná antidepresiva cílí právě na serotonin, GABA, dopamin a norepinefrin.
A ačkoliv chápeme použití těchto léků v akutních situacích, s jejich předepisováním se často neztotožňujeme. Není to žádná rarita, že k nám přichází pacient s mnoha chronickými potížemi, se kterými si lékaři neví rady. A tak se s ním nebo s ní rozloučí předpisem na antidepresiva.
My si ale stojíme za tvrzením, že hormony, ale také neurotransmitery hrají jako orchestr. A jakýkoliv zásah do jejich produkce a rovnováhy může vyústit v hluk, tedy nemoc. Ať už psychickou, nebo (s ohledem na střevo a zbytek hormonální soustavy) fyzickou.
Však se podívejte na obrázek níže, kde jsme pro vás zaznačili, hlavní úlohy neurotransmiterů a také to, jak si v jejich plnění vzájemně pomáhají.
Úkol dnešního dne=poslouchejte své tělo!
Vzhledem k faktu, že se hormonální hladiny dynamicky a neustále mění, je velmi těžké jejich množství v těle dobře otestovat. Proto je tak důležité znát své tělo a poslouchat jeho potřeby. My ženy dokážeme velice dobře vnímat i malinké změny v těle, které prochází různými fázemi menstruačního cyklu. Některé ženy ví, že zrovna mají ovulaci. Bezpečně poznají, kdy je tělo připraveno k těhotenství atd.
Každý z nás má tuto schopnost a je potřeba ji obnovit, pokud jsme ji ztratili!
Pokud si nejste jistí vlastní intuicí, můžete si na začátku udělat malý kvíz, který vám možná pomůže 🙂
Stáhnout dnešní úkol: