Střevo a jeho role v rozvoji autoimunity
Už před 2000 lety Hippokrates prohlásil, že „všechny nemoci začínají ve střevech“. A když mluvíme o autoimunitních onemocněních, měl naprostou pravdu.
Dnes se proto podíváme, jak se stav střev podílí na spouštění a také na udržování autoimunitního onemocnění. A jaký vliv má na celý proces jídlo.
Jídlo je medicína. Živiny v něm nám dávají život, krásu a zdraví. Ale může to být i naopak. Jídlo může stát za podvýživou, onemocněním i nezdravým vzhledem. To, že jí někdo hodně a trpí nadváhou neznamená, že nemůže být podvyživený.
Dnes nebudeme mluvit o tom, že bílé pečivo má spoustu kalorií, ale minimální výživovou hodnotu. Budeme mluvit o dráždivosti potravin, které narušují střevní sliznici, její biochemii a mikroflóru. Zkrátka se podíváme na zoubek „zdravosti“ a „nezdravosti“ v kontextu s poruchami imunity.
Lidské střevo
Střevo je orgán, který spousta lidí vnímá jako něco, čím projde jídlo, vstřebají se živiny a vyjde stolice. Tedy nástroj ke zpracování potravy, což je jedna z jeho hlavních funkcí.
Je ale potřeba si uvědomit, že střevo není jen trubička, která přeměňuje jídlo na bobek. 🙂 Jde o fascinující ekosystém, o kterém už bylo napsáno stovky publikací. Stále více výzkumů potvrzuje klíčovou roli střeva ve fungování imunitního systému, duševního zdraví, nervového systému atd.
Dohojením střevní sliznice lze dosahovat dech beroucích výsledků v léčbě onemocnění jako je revmatoidní artritida, roztroušená skleróza, Crohnova choroba a mnoho dalších, včetně onkologických diagnóz. A proto se mu dnes do podrobna budeme věnovat.
Kdybychom si na zem rozprostřeli sliznici střeva, získáme plochu o rozloze fotbalového hřiště. Největší část pak připadne na tenké střevo. Jeho sliznice je totiž složena z malinkých výběžků, skrze které vstřebáváme živiny.
Vstřebávání živin je ale pouze jednou z funkcí, které střevo má. Dalším, neméně důležitým úkolem střevní sliznice, je vytvářet imunologickou bariéru mezi vnějším prostředím a vnitřním organismem.
Stavba střevní sliznice
Střevo a trocha imunologie
Člověk existuje v prostoru tak, že s ním komunikuje na mnoha úrovních. Dechem do našeho těla proudí kyslík a ve výdechu v něj odchází oxid uhličitý. Ústy přijímáme potravu a molekuly z ní pak vstřebáváme a vylučujeme. Kůží vnímáme chlad a teplo, jazykem pak chutě.
Na lidském těle existuje celá řada povrchů, které tvoří pomezí mezi vnějším prostředím a vnitřním organismem. Mezi tyto povrchy patří kůže a sliznice. Abychom přežili, musíme být schopni přijímat signály z venku i ze vnitř a správně na ně reagovat.
Když se popálíte o kopřivu, podvědomě od ní odtáhnete ruku. Když vložíte do úst zkažené jídlo, chuťové pohárky to poznají a mozek dá impulz k tomu, abyste vše vyplivli. A když to nepozná jazyk, pozná to pak žaludek a střevo, které reagují zvracením či průjmem. Pojďme se teď ale podívat blíže na geniální bariéru, kterou vytváří střevo mezi jídlem a krví.
Imunitní systém se vyvíjí už v děloze. Jeho většinová část se pak nachází právě ve střevě. Miminko v děloze polyká plodovou vodu, která obsahuje buňky jeho vlastního těla a tekutiny jak od něj, tak od maminky. To vše prochází zažívacím ústrojím nenarozeného dítěte, které je opředené sítí cév, nervů a imunitní (lymfatické) tkáně.
Věděli jste, že se slepému střevu přezdívá břišní mandle?
Již v této chvíli se člověk učí, co je pro něj dobré a co nikoliv. Imunitní systém se začíná kalibrovat. Pokládají se základy imunitní odpovědi na infekce a toxiny. Víte, odkud plodová voda pochází? Samozřejmě že také z krve matky. Její životní styl ovlivňuje budoucí dítě ještě v době, kdy je v děloze. Proto jste v minulém týdnu vyplňovali dotazník, kde jsem se Vám ptala na to, jak během těhotenství žila vaše maminka. I to je důležité při hledání zdroje Vašich obtíží.
Protilátky, cytokiny, hormony a imunitní buňky
Představa, že jídlo dojde do střeva, tam se mu otevře brána do krve, je příliš zjednodušená. Je to samozřejmě mnohem komplexnější. Jídlo se při průchodu zažívacím ústrojím rozkládá pomocí trávicích enzymů na malé molekuly, které následně mohou být přeneseny za pomocí speciálních mechanismů do krve. Tyto molekuly mohou procházet mezi buňkami, nebo přímo přes buňky. Děje se to díky bílkovinným přenašečům, které si můžeme představit jako převozníky.
Některé malé molekuly, jako je například voda, mohou do organismu procházet i skrze prostory mezi jednotlivými buňkami. Větší molekuly pak musí přes buňku přepravit již zmiňovaní převozníci. Mezi tyto větší molekuly patří sacharidy (stavební kameny cukrů), mastné kyseliny (stavební kameny tuků), aminokyseliny (stavební kameny bílkovin) a mnoho dalších.
Než je molekulám umožněno nastoupit do lodě přvozníka, musí splňovat přísná kritéria:
1. Musí být naštěpené a velmi malinké. Toto mají na starosti trávicí enzymy a také střevní bakterie.
2. Musí projít kontrolou IgA, což jsou slizniční protilátky, které zabraňují vstupu bakterií, toxinů a dalších antigenů do vnitřního prostředí našeho organismu. Představme si to jako bezpečnostní kontrolu na letišti, kdy nám celník prohlíží pas.
2. Dále se musí navázat na speciální struktury, které jim umožní nastoupit do lodě. Tyto struktury si můžeme předtavit jako pas, díky kterému je možné identifikovat, kdo bude cestovat. A s neplatným pasem nikam nepojedete!
V krvi pak nastává další kontrola. Představme si to opět jako bezpečnostní scan příručních zavazadel na letišti. Místo policistů tu máme imunitní buňky, které vyhodnocují, zda do krve vstupuje molekula přátelská, kterou imunitní systém zná, či nikoliv. Protože pokud půjde o neznámého nepřítele, spustí se alarm. Imunitní systém povolá do boje speciální jednotky, které udělají vše proto, aby nepřítele zničili a zabránili mu vstoupit na chráněné území vnitřního prostředí organismu.
Imunitní buňky, naši celníci, kteří se s nepřítelem setkaly jako první, si ho velmi dobře pamatují. Mají jej vyfoceného a otisknutého do své paměti. Tuto informaci předávají ostatním členům imunitního systému. B lymfocytům, které vytváří protilátky, T lymfocytům, neutrofilům, NK buňkám, komplementu a dalším bojovým jednotkám za tvorby chemických zbraní v podobě cytokinů. Spouští se kaskáda reakcí, které ovlivňují biochemii místa „invaze“ a vytváří „pro-zánětlivý“ stav. Vlastně takový nouzový stav uvnitř našeho těla.
Imunitní systém má jediný cíl. Zničit nepřítele!
Takováto situace ale nastává až ve chvíli, kdy se cizorodá molekula dostane do krve. A to se za normálních okolností nestane. Ne, když střevní sliznice funguje tak, jak má.
Tělo není vůbec hloupé tak, jak to předpokládá klasická medicína...
Klasická medicína ve svém přístupu vychází z faktu, že se tělo zbláznilo a imunitní systém s ním. Vidí jako řešení umlčet neposlušné. Nehledá důvody, proč se někteří členové záchránného týmu chovají jako roj rozzuřených včel. Chce, aby byli alespoň na chvíli z ticha.
Já s tímto ale nesouhlasím. Jsem přesvědčená o tom, že imunitní systém není divný, pokažený ani zblázněný. Myslím si, že na něco reaguje a dělá to velmi dobře. Dělá to dokonce tak dobře, že mu žádný lék nezabrání v tom, aby ve finále vyhrál… bohužel pro nás.
Když utlumíte nějaký cytokin tak, jak to dělá biologická léčba, narušíte biochemickou rovnováhu v těle. Ostatní cytokiny a působky budou situaci kompenzovat a vedle toho, že jednoho dne překonají léčbu samotnou, prohloubí se nerovnováha, která dá vzniku dalším onemocněním a také následně zhorší i potíže, kvůli kterým se léčba samotná nasazovala.
Když budeme potlačovat imunitu jako celek, což dělají další imunosupresiva nebo jejich kombinace, otevřeme bránu infekci, která je sama o sobě často mnohem nebezpečnější a náročnější na léčbu, než kdybychom jen vynechali dráždivá jídla na začátku.
Příčina je často ve střevech
Nepohlížejte na své potíže jako na něco, co je špatně. Nejste pokažení ani divní. Nejste oběti osudu a genetiky, ale Sherlockové, kteří teď přijdou na to, co dělá z jejich imunity roj rozzuřených včel. A začneme u střev. Důvod je jednoduchý. Autoimunity nejsou výhradně genetická onemocnění, které není možné ovlivnit. Existuje samozřejmě genetická predispozice. Jenže geny lze zapnout a také vypnout.
Autoimunitní onemocnění jsou ve své podstatě střevní choroby. To je dobře, protože střevní sliznice je složena z buněk, které jsou jedny z nejrychleji se obnovujících struktur v lidském těle. Jejich regenerace může být velmi účinná a výsledky je možné pozorovat už během prvních dnů/týdnů.
Není to samozřejmě až tak jednoduché. Bude nejspíš chvilku trvat, než pořešíte všech 6 pilířů zdraví, na kterých stojí léčba autoimunit. Dohojit střevo, když je přítomna infekce, nebo hormonální nerovnováha, nejspíš nepůjde pouze vyřazením pěti potravin. Avšak je to základ, bez kterého to nepůjde.
Není možné léčit infekci antibiotiky, když ji budeme neustále živit cukrem. Nepomůže hojit střevní sliznici, když budeme její strukturu denně narušovat lepkem. Není možné zklidnit imunitní systém, když budeme do krve denně pumpovat bílkoviny z mléka, které jej dráždí. Není možné dosáhnout hormonální rovnováhy, když budeme jíst sóju, která ji narušuje. Tělo se nezvládne zahojit, když mu každodenní stimulací kofeinem nedopřejeme odpočinek.
V prvních dnech proto vytvoříme tělu podmínky pro zklidnění a pro hojení. Dáme mu prostor zahájit regeneraci.
Leaky gut, neboli propustné střevo
Jak už jsme si řekli výše, střevo je fascinující ekosystém. Do vnitřního prostředí pustí pouze vyvolené molekuly, zbytek je pak vyloučen stolicí. Co se ale stane, když je střevo propustné?
Samozřejmě tomu není tak, že ve střevě vznikají díry, to určitě ne. Střevní sliznice je tvořena řadou buněk zvaných enterocyty. Ty jsou navzájem pevně spojeny. Avšak existují stavy, které vedou k rozvolnění těchto buněk. Tyto změny jsou samozřejmě mikroskopické a neuvidíte je pouze okem. Následky mohou přicházet plíživě, ale dlouhodobá zátěž, jejíž podkladem jsou mikroskopické změny, může vést ke klinickým potížím, které už nepřehlédne nikdo.
Vraťme se teď k imunitnímu systému, který se kalibruje už v děloze, pak s mateřským mlékem, s prvními příkrmy a jídly. Takto se učí interagovat s vnějším prostředím v prvních letech života, aby byl pak schopen rozeznat, které molekuly jsou pro nás přátelské a které nikoliv. Takto se imunita vyvíjí přibližně do 7-8. roku života.
Samozřejmě tu z části funguje i genetika. O to silnější, když onemocnění vznikne u dítěte, kde musíme věnovat zvýšenou pozornost také toxinům, které jsou jak v jídle, tak třeba v hygienických potřebách.
Pokud však žijeme tak, že dojde k porušení střevní sliznice, do krve se najednou začnou dostávat větší molekuly, které naše tělo nezná. Může jít o nenatrávené jídlo, ale také části bakterií, parazitů, virů a toxinů. Molekuly, které by za normálních okolností odešly stolicí.
Naše tělo je nesmírně chytré. Okolo střeva, které je denně vystavováno výzvám v podobě potravy a mikroorganismů, uskupilo síť imunitní tkáně, která je plná imunitních buněk. Buněk, které při setkání s neznámou molekulou vyráží do boje. Komponenty imunity se seskupují okolo nepřítele a vytváří zánět, jehož záměrem je zniči nepřítele.
Co když je však těch nepřátel příliš mnoho? Představte si situaci, kdy se skrze rozvolněné buňky imunitního systému kontinuálně dostávají do těla nové a nové cizorodé molekuly. Imunitní systém je nestíhá likvidovat pouze v místě vstupu a molekuly se krví roznáší k dalším tkáním a orgánům. Imunita hledá cesty, jak zneškodnit nepřítele. A když selhalo přímé odstřelování při vstupu do organismu, volí raději rozsáhlé bombardování a chemické zbraně, které logicky poškozují i tkáně a orgány, ve kterých se schovává nepřítel.
Tady to ale nekončí. Na scénu nastupují protilátky, které se tvoří podle struktury nepřítele a váží se na něj. Tím jej označí a zbytek členů imunitní jednotky ví, že takto označeného nepřítele mohou zničit. Na neštěstí jsou však struktury molekul z potravy a z mikroorganismů často podobné strukturám tkání našeho vlastního těla.
Protilátky se pak nevážou jen na cizorodou molekulu, ale také na struktury našeho těla. Patří sem klouby, nervová tkán, svaly a další. A když je něco označené protilátkami, imunitní systém má zelenou. Může ničit. A dělá to a dělat to bude, dokud jej nepřestaneme stimulovat z venčí.
Existují spousty studií, které potvrzují podobnost struktury lepku a mléka s tkáněmi lidského těla. Až příliš mnoho lidí trpících autoimunitním onemocněním pocítí výraznou úlevu, když ze svého jídelníčku vyřadí lepek a mléko. Proto je teď opravdu klíčové, abyste to udělali také.
NEMLUVÍM O OMEZENÍ, BUDEME KOMPLETNĚ VYŘAZOVAT. Začneme číst etikety a budeme řešit, co vkládáme do úst. Budeme žít v souladu s přírodou a nebudeme zatěžovat tělo látkami, které ničí naše zdraví a život.
Úkol dnešního dne
1. Vytiskněte si pracovní listy, ve kterých vyplníte, jak často dráždivé potraviny konzumujete.
Přecitlivělost na ně se projevuje se zpožděním až 72 hodin, takže není možné říkat si, že se Vás tato problematika netýká. Protilátky na bílkoviny potravin pak přetrvávají v těle i 4 měsíce. Pokud si tedy danou potravinu dáte na Vánoce, na Velikonoce a na konci letních prázdnin, nemusíte vůbec pocítit úlevu.
Do vedlejšího sloupečku pak napište alternativy, kterými si dráždivé potraviny nahradíte.
3. Ve druhém úkolu pak z dotazníku z minulého týdne opište, jaké potíže Vás trápí. Na prvním místě uveďte ty, které jsou nejzávažnější a které potřebujete řešit jako první. Zkuste si popřemýšlet, zda by se mohla konzumace dráždivých jídel mohla podílet na spouštění/zhoršování Vašich problémů. Ať už jde o bolesti, únavu, poruchy koncentrace, nebo změny nálady.
4. Na závěr si udělejte revizi ledničky, spíže a kosmetiky. Přečtěte si etikety na všech výrobcích a nahraďte ty, které obsahují dráždivé potraviny, alternativami.