Léčíme se látkou, která se na rozvoji choroby podílela…

Stres je jedno z nejdiskutovanějších témat této doby. Účinky dlouhodobého stresu na různé orgánové systémy jsou evidentní. Všichni to víme, ale co děláme pro to, abychom se ničivých účinků stresu vyvarovali? Je psychoterapie, meditace, vizualizace součástí naší léčby? Doporučil nám ošetřující lékař nějakou psychoterapeutickou metodu? Jak je možné že ne, když je evidentní, že se nemoc hlásí o slovo téměř vždy v souvislosti se stresovou situací.

Ať už se rozhodnete jít cestou konvenční nebo přírodní medicíny, nikdy nebudete dosahovat dobrých výsledků, dokud nezačnete pracovat na své psychice. Mysl a tělo jsou jeden systém propojený stovkami biochemických reakcí. Oba tyto celky se ovlivňují navzájem, proto nestačí léčit jen tělo. Pokud chceme dojít k uzdravení, musíme vyléčit také mysl, duši.

Když se podívám na ty nejzávažnější relapsy které jsem si zažila, důvodem byla vždy stresová situace. Velká zkouška, rozchod s partnerem, nová životní etapa… To jsou vyhrocené momenty, kdy tělo již dál nemůže a reaguje přehnaně.

Pokud se pokoušíme o uzdravení, musíme v těle nastolit rovnováhu. Ta je konstantně narušována neustálými vnějšími a vnitřními podněty mezi něž patří i dlouhodobý stres, který si často už z dětství přenášíme v nějaké formě do dospělosti.

Zde bych ráda uvedla příklad své dcerky. Když jí byly cca 2 roky, začala mi často říkat, že ji bolí bříško. Vždy jsem ji trošičku namasírovala, vzala do náruče a bylo po problému. Po jedné z hádek s manželem mi dcerka přišla říct, že ji zase bolí bříško. Zpozorněla jsem a začala si všímat situací, kdy mi toto malinká říkala. Bylo to vždy, když byla doma nepohoda, když na ni někdo křičel, prostě při jakékoliv napjaté situaci.

Mé dvouleté dítě si začínalo v tomto věku somatizovat problémy! Zalekla jsem se toho, protože cítím, že dcerka má jako já velmi citlivý právě zažívací trakt. Stejně jako já netoleruje dobře mléko a mléčné výrobky, chutnají jí podobné potraviny jako jím já a při stresových situacích cítí napětí právě v bříšku..

A teď si představte, že si od dětství den po dni pěkně zakládáte na onemocnění. Když k tomu přidáme ještě stravu, znečištění, klimatické změny a nějakou tu genetiku (od nás, co od dětství procházíme podobným vývojem) můžeme si domyslet, jaký bude výsledek.

Vraťme se teď ale ke stresu….

Stresová odpověď organismu je reakce na nějaký vnější nebo vnitřní podnět. Ten je zpracován mozkem, který dá tělu impulz k uvolnění hormonů a také pokyn nervové soustavě, která jej přenáší k orgánům a tkáním. Orgány nervové a hormonální impulzy zpracují a odpovídají na ně.

Pokud se jedná o akutní stres, dochází ke zrychlení srdeční činnosti, rozšíření dýchacích cest, útlumu činnosti trávícího systému, atd. Je to reakce kterou si neseme od našich předků, velmi prospěšná v nebezpečí, kdy se potřebujeme dát na útěk.

Já zde ale mluvím o chronickém stresu, který už zdaleka tak prospěšný není. Zde se totiž zapojuje do hry KORTIZOL.

Kortizol je hormon, který je soustavně vylučován nadledvinami v závislosti na denní době, aktivitě atd. V těle má mnoho funkcí, například se podílí na kontrole krevního cukru, na vyrovnávání krevního tlaku, na chodu metabolismu a také na potlačování zánětlivých procesů v těle.

Je také nedílnou součástí stresové reakce. Receptory (místa kam se hormon může navázat a uskutečnit tak svou funkci) pro kortizol jsou přítomny v míše, prostatě, střevu, slezině, játrech, pohlavních orgánech, ledvinách, mozku, kůži, cévách, srdci, ve svalech….prostě po celém těle.

Tento hormon funguje mimo jiné tak, že navázáním na buňku spouští kaskádu biochemických reakcí, které vedou k aktivaci určitých genů v DNA. Ovlivňuje tedy přímo naši genetickou výbavu a to v buňkách všech důležitých orgánových soustav!

Pokud tedy necháme kortizol, aby v našich buňkách pobýval ve velkých dávkách dlouhodobě, což nám není přirozené, udělá nám v těle celkem dost velký nepořádek.

Jeho působení na mozek vede k úzkosti, depresím, zvýšené teplotě, může být příčinou rozvoje anorexie nebo naopak obezity řízením pocitu hladu, může nám narušit biorytmus. Už z antiky je známa stresová ztráta menstruace, snížení fertility, chuti na pohlavní styk, dochází k častějším potratům. Dále zvýšená hladina kortizolu u těhotné maminky vede k častějším onemocněním dítěte jako je cukrovka, srdeční obtíže, psychická onemocnění atd. Dochází také k poruchám růstu, na což poukazují studie deprimovaných dětí ze sirotčinců… a mohla bych pokračovat.

Nás ale hlavně zajímá účinek kortizolu na trávící trakt.

Jak už jsem zmínila výše, akutní stres jeho aktivitu tlumí. Chronický stres však naopak způsobuje nadměrnou aktivitu střeva, která je typická právě pro syndrom dráždivého tračníku a IBD. Taky jste někdy při stresu cítili motýlky v břiše? Nebo dokonce zvraceli a měli průjem? Kortizol totiž způsobuje rozvoj orgánové bolesti ve střevě a zvyšuje prostupnost jeho stěny, což vede právě ke vzplanutí střevního onemocnění, ale i jiných autoimunit a alergií.

A teď se na to podívejme z jiné strany. Víte jaký je rozdíl mezi kortizolem a kortikoidy (např. Prednison)? V tom, že prednison je vyráběn synteticky. Struktura je velmi podobná.

Navázání látky na receptor funguje jako když dáváte klíč do zámku. V našem případě je klíčem kortizol a zámkem jeho receptor. Když se vám podaří vytvořit stejný klíč z jiného materiálu, do zámku pěkně zapadne a dveře otevře. A to je to, co udělá Prednison. Otevře bránu ke všem těmto devastujícím reakcím.

V době kdy se onemocnění zhorší nám ve svých vysokých dávkách poskytne rychlou úlevu. Svým vlivem na imunitní systém totiž celkově sníží jeho efektivitu a naše tělo přestane bojovat samo proti sobě. Paradoxem ale je, že za rozvojem onemocnění stála úplně stejná molekula, jen v dlouhodobě podávané menší dávce, kdy jsme si ji sami denně tvořili v našem těle.

Kortizol vyplavovaný  dlouhodobým stresem totiž tlumí pouze část imunitní reakce ve prospěch složek ostatních, mimo jiné právě těch, které vyvolávají alergie a autoimunitní onemocnění.

Navíc, když se začne s užíváním kortikoidu, utlumí se přirozená produkce kortizolu v našem těle. Pokud bychom tedy lék ze dne na den vysadili, dojde k naprostému rozhození vnitřního prostředí a projevu veškerých problémů s tím souvisejících… vzpomeňte kolik funkcí kortizol v našem těle má! Dostat se zpět do rovnováhy trvá i několik týdnů až měsíců! Proto se nesmí kortikoidy při dlouhodobém užívání vysazovat příliš rychle.

Pojďme se na to celé ale podívat také pozitivně.

Dobrá zpráva je, že pokud začneme na své mysli pracovat, podaří se nám kontrolovat naše myšlenky, reakce na ně a dosáhneme tak vnitřního míru, zbavíme se i neustále zvýšené produkce kortizolu. Pokud k tomuto kroku ještě vyléčíme veškeré vrstvy našeho fyzického těla, zbavíme se onemocnění tak, jako spoustu lidí před námi 🙂

Práce lékařky a studium medicíny z různých perspektiv je již více než 10 let mou největší vášní a koníčkem. Skrze vlastní zkušenost s vážným autoimunitním onemocněním -ulcerózní pankolitidou- jsem se odklonila od striktně západní medicíny a nyní provádím lidi na cestě za uzdravením pečlivým propojením konvečních, alternativních a psychoterapeutických metod zapracovaných do jednoduchého konceptu. Jsem přesvědčená, že autoimunitní onemocnění  můžete léčit a vyléčit, tak jako se to podařilo mě. Můj příběh si přečtěte zde >> >

Nejnovější články